Být přīliš hodná nebo věřit sobě samé?



Tolerují a omlouvají mužovo vzdalování se.

Nedělají mu scény, nebrblají, protože ONY takové nejsou.

Věří a doufají, že jednou zase blízkost přijde - a ubíhá rok za rokem.

A pak... a to už je rozličné: muž odejde, přijdou zdravotní potíže...




Co tedy znamená být dobrou partnerkou?

Být tichá a hodná? Neotravovat, nezatěžovat, neprudit?
Cena je příliš vysoká. Tento pohodlný stav ale NIKOMU neprospívá.

Pokud cítíte jinou možnost blízkosti, pokud vnímáte, že někde něco drhne, vzdalování se, neúčast, ignoranci či distanc... Důvěřujte tomuto svému pocitu.



Nikdo nás to většinou neučil - ale učme se důvěřovat svým instinktům, pocitům a dalším vnitřním vjemům. Dejme jim důležitost. Nikdo nás nemůže dokonale znát, a přesto tak snadno uvěříme všem ostatním, víc než sobě samé. Necháme si to logicky zdůvodnit a raději zapomeneme, co jsme to vlastně chtěly.

Často mluvívám o rozdílnosti mužské logiky a ženského vnímání.

Tyto dva fenomény nemusí spolu soupeřit. Nikdo totiž nevyhraje...
Můžeme se doplňovat, inspirovat, ale nemůžeme jeden nad druhým vyhrát, a pokud se to děje, tak je to na úkor všech. Není to o tom, kdo má pravdu. Každý to vidí po svém a je to tak správně.

Když se nechám přesvědčit, ztrácím svoji sílu

Přestanu si naslouchat, přestanu si věřit. Přestanu si věřit!!! Aha - jak je na tom pak naše sebevědomí? No a jak tohle asi pomůže mně, našemu vztahu? Jak to pomůže partnerovi?
ABSOLUTNĚ NIJAK.

Ale naopak, když trváme na tom, co cítíme - tak udržujeme vztah i svého muže živého. Vy přece nejste od toho, abyste ho nechávala v klidu. Totální klid ve vztahu je jeho smrt.

Jste zodpovědná za život, za svůj život. A to úplně. A pokud můžete udělat něco, abyste se cítila lépe, tak směle do toho. Vždy to totiž prospěje i ostatním.

Není to pohodlné, ani bezpečné (ve skutečnosti je ale daleko nebezpečnější nedělat to), nemá smysl to slovně vysvětlovat. Žijte to.

Otevřete své srdce, i když se bojíte, vnímejte svou intuici, čuch. Buďte co nejvíce autentická, začněte s úplnými prkotinami, o kterých víte jen vy. Místa, kde jste pro klid byla zticha, ustupovala a nedělala si věci po svém.

Po malých krůčcích - ale vy o nich víte.

Výborné je mít možnost se uvolnit i tělesně, zkuste tanec či jiný pohyb, který vás baví, aby se uvolnilo vaše tělo. Pak to jde ruku v ruce. Nedělat nic, co nechci. Jak to vyhovuje mně samotné.

Nejste tím sobci, jste pravdiví. Pokud zároveň milujete, nejdete proti. Jen to jste vy a na tom není nic špatně. Dovolte si - být to vy.

Žijte sebe tak, jak to nejvíc jde

Nebojte, máme tolik naučených vzorců, že i když chceme, tak nejde hned se všeho zbavit. Pusťme se všech definic o sobě. Výborně můžeme žít i bez nich. Všimněte si vnitřního příběhu, který o sobě vyprávíte. A chyťte za klopy svého vypravěče. Nepotřebujete ho. Právě on vás drží ve vytvořeném obrazu.

Nedovolte, abyste žila v něčem, co vám nevyhovuje.
Trvejte na tom, a to průběžně, vy jste důležitá!
Nenechte se nikdy přesvědčit o opaku.
Chtějte vše. Netroškařte.

Vašeho muže tento "výcvik" může obohatit daleko víc než pohodlí.
Ale já nejsem taková...? Představujete si, že je nutné stát se semetrikou?
Nikoliv!

Někdy je třeba být víc slyšet, mluvit razantněji, ale jindy je to hlavně o otevření se. O tom, že ukážete a žijete svoji zranitelnost. Není třeba být hysterkou, i když mnohé ženy poznaly, že dokud neudělají cirkus, tak se svým mužem nijak nehnou. To je ovšem individuální.

Já cítím, že hlavní je, abyste si vy uvnitř byla jasně vědomá toho, co chcete.
Abyste si věřila. Tím budete vyzařovat jistěji a pevněji, klidněji.

Budete víc slyšet, i když nezvednete hlas…hlas…


Magda Křepelková

Psychosomatika
Autorka příběhových knih

www.magdakrepelkova.cz